Viděl jsi někdy ve fotbale moment, který tě donutí zpochybnit všechno? To se stalo v Libyi vs Tunisko. Libye měla brejk, gólman Tuniska byl někde na hřišti a míč skončil v síti. Blázinec. Pak vlajka vztyčila. Ofsajd. Cue zhroucení.
Ten klip jsem viděl asi čtyřicetkrát. A pokaždé křičím "prostě to v sobě dej!" jako bych hrál FIFA na začátečníka. Ale pojďme si o tom pořádně popovídat.
Yes, it was offside. No, you don't have to like it.
Věc: pravidlo je jasné. Když se hraje s míčem, potřebujete dva obránce (obvykle brankář plus jeden) mezi vámi a brankou. Brankář Tuniska byl v podstatě na polovině Libye, takže jeden obránce je pryč. Jediným chlapem vzadu byl hráč v poli. To je jeden obránce. Ofsajd. Jednoduchý.
Ale tady je zvrat – a tady vás kousne druhé pravidlo. Pokud jste na soupeřově polovině a brankář je nahoře, nemůžete to jen tak přihrát spoluhráči. To je taky ofsajd. Jediný způsob, jak skórovat, je nakapat to do sebe z vlastní poloviny. Hodně štěstí, když jsi zplynován a pronásleduje tě obránce.
Takže ano, rozhodčí to pochopil správně. Ale stejně je to špatné, že? Stejně jako Tunisko hazardovalo tím, že poslalo svého brankáře nahoru, a Libye je málem donutila zaplatit. Trest by měl odpovídat zločinu. Místo toho jsme dostali technickou záležitost.
Players and coaches still don't know the rules. That's the real scandal.
Každý týden probíhá pozápasový rozhovor, kde někdo říká „Nerozumím pravidlu o ofsajdu“ a já chci hodit dálkový ovladač. Jste profesionál. Trénujete každý den. Jak nevíš, že potřebuješ dva obránce? Věděl jsem to, když mi bylo 13, když jsem hrál na bažinatém hřišti v dešti. Není to žádná raketová věda.
Chápu to – pravidlo se změnilo s VAR a tím vším. Ale základní princip ne. Pokud jste minuli posledního obránce a míč je odehrán vám, jedete. Pokud je brankář v poli, musíte být za míčem nebo mít vzadu dva obránce. To je vše. Trenéři by to měli hráčům vrtat do hlavy, dokud o tom nebudou snít.
Nejhorší na tom je, že tato neznalost stojí týmové hry. Libye přišla o zlatou šanci, protože někdo nepřemýšlel. To není na ref. To je na hráčích a personálu.
Should the rule change? Maybe. But not because of this.
Viděl jsem lidi argumentovat, že když se brankář zvedne, mělo by vám být dovoleno ho kdekoli nabourat do prázdné brány. Chápu to logicky – je to věc rizika a odměny. To by ale vytvořilo nepořádek. Co když je brankář těsně mimo svou čáru? Co když běží zpátky? Potřeboval bys úplně nový soubor pravidel. Ne, děkuji.
To znamená, že by mi nevadila úprava, kdy pokud je brankář jasně na útočné polovině, posune se ofsajdová čára. Ale to je noční můra úřadovat. Takže prozatím zůstáváme u stávajícího pravidla. A upřímně, je to v pohodě. Je to konzistentní. Hráči prostě musí být chytřejší.
Můžeme také mluvit o tom, jak libyjští hráči obklíčili rozhodčího, jako by se chystali podat hromadnou žalobu? Kámo, byl jsi v ofsajdu. Přijměte to a pokračujte.
What this means for the rest of the qualifiers
Libye zde ztratila body a v takové skupině to může být fatální. Tunisko vyvázlo s jedním. Ale víš co? Tyto okamžiky jsou důvodem, proč se díváme. Drama, kontroverze, zhroucení. Je to fotbal. Je to hloupé a krásné.
Pokud jsem trenérem Libye, přinutím své hráče sledovat tento klip ve smyčce, dokud nebudou moci ve spánku odříkat pravidlo o ofsajdu. A pokud jsem Tunisan, kupuji svému brankáři pití za ten taktický faul... počkat, on ani nedostal rezervaci. Nevadí.
Sečteno a podtrženo: rozhodčí měl pravdu. Pravidlo je v pořádku. Hráči si musí přečíst knihu. A všichni se potřebujeme uklidnit.
