Leonel Flores právě udělal něco, co každého fotbalového fanouška přimělo k tomu, aby to udělal dvakrát: odehrál tři zápasy ve čtyřech dnech. Ve středu večer, seniorská Argentina debut proti Bolívii. V pátek večer zpět s Bocou Juniors, kde dvakrát skóroval. V sobotu večer zpět v dresu Argentiny proti Burkině Faso. To není překlep. Muž žil v podstatě týden ve svých botách.
Internet měl přirozeně myšlenky. Někteří lidé to nazývali hrdinstvím. Jiní to označili za neuvážené. Nazval jsem to skvělou záminkou k otálení s nedělními pracemi. Tak se do toho pustíme.
Is this actually as insane as it sounds?
Na papíře zní tři hry za čtyři dny jako něco, co byste dělali jen ve videohře s vypnutými zraněními. Ale kopejte trochu hlouběji a není to úplně ten iron-man maraton, jak to vypadá. Pro začátek odehrál v těchto třech zápasech celkem jen 83 minut. To je méně než celá hra. A pokud si myslíte, že letěl mezi časovými pásmy, zamyslete se znovu: všechny tři zápasy byly v Buenos Aires. Žádné dlouhé lety, žádné skákání po hotelu, žádný chaos v časových pásmech. Jen krátký výlet mezi klubem a zemí.
Takže ano, je to neobvyklé, ale není to tak, že by běžel tři maratony zády k sobě. Fyzická daň se pravděpodobně blížila náročnému týdnu tréninku než zážitku blízké smrti.
But hold on – should we really be celebrating this?
Tady jsem trochu nesvůj. To, že to umí, neznamená, že by měl. Je mladý, jistě, a mládí je úžasná věc – pamatuji si, že jsem měl kolena, která nezněla jako miska rýžových křišťálů. Ale vyhoření je skutečné. Viděli jsme příliš mnoho zázračných dětí rozemletých v prach, protože kluby a země s nimi zacházejí jako s půjčovnami aut. Hrajte, dokud kola nespadnou, a poté pošlete účet dalšímu muži.
Věc se má tak, že Flores nemusel cestovat daleko a minuty byly omezené. Ale mentální daň neustálého přepínání – z klubu do země, ze země do klubu, různí spoluhráči, různé taktiky – to se sčítá. A pokud se to stane zvykem, budeme psát úvahy o tom, že v 25 už nikdy nebyl stejný.
The Burkina Faso match was basically a friendly, right?
Buďme upřímní ohledně kontextu. Argentina vs Burkina Faso – žádná neúcta k Burkině Faso, ale ta hra byla hotová a brzy oprášená. Flores nastoupil, když to bylo 5:0, a Argentina se procházela, jako by hrála v žabkách. Burkina Faso mezitím vypadala, jako by si chtěli jen proplatit šek a stihnout let domů. Takže jeho 20 minut nebo co to bylo, nebylo přesně finále Ligy mistrů.
To neznamená, že to nemá smysl. Každá čepice se počítá, zvláště pro mladého hráče. Ale znamená to, že bychom se k tomu neměli chovat, jako by prošel válkou. Pravděpodobně vynaložil více energie na oslavu svých gólů za Boca.
What does this say about the football calendar?
Zde je nový úhel pohledu: celá tato věc je příznakem většího problému. Fotbalový kalendář je nabušený. Kluby a země bojují o hráče jako děti bojující o poslední kousek pizzy. A hráči uvízli uprostřed, očekává se, že budou k dispozici všemu. Flores je jen posledním příkladem. Viděli jsme to u jiných mladých hvězd – hrát, hrát, hrát a pak se zlomit. Není to udržitelné.
Ale ouha, alespoň to všechno musí udělat ve svém rodném městě. Malé výhry.
